Historie – Pivovar Lípák

Historie českolipského piva

První zmínky o vaření piva v České Lípě pochází už ze 14. století. Nejprve si lidé vařili pivo doma. O krok dál se tato záliba posunula udělením pivovárečného privilegia Hynka Berky z Dubé roku 1381. Díky tomu ve městě vznikl vrchnostenský pivovar v dnešní Berkově ulici a zároveň i tzv. měšťanský pivovar v zadní části radnice. Zde si Českolipané mohli uvařit pivo pod vedením zkušeného sládka v předem určených dnech. Údajně se zde ročně navařilo asi 12 várek piva po 19 obrovských sudech. Město ale často sužovaly požáry, a tak v roce 1698 zanikl nejprve vrchnostenský pivovar a později v roce1787 i pivovar měšťanský.

Po zániku vrchnostenského pivovaru, který představoval značné příjmy do pokladny města, se hrabě Jan Vilém Kounic rozhodl, že postaví pivovar nový. Jako příhodné místo na okraji města se jevilo území v Moskevské ulici dříve u tzv. Křížového předměstí. A tak se v roce 1698 začalo s budováním rozsáhlého areálu českolipského pivovaru. Zanedlouho začal konkurovat všem menším pivovarům v okolí. Tradičně se zde vařilo osmi a desetistupňové pivo, v období adventu a Silvestra pak sváteční „dvanáctka“ i „čtrnáctka.“ V jednom ze svých dopisů se o místním pivu zmiňuje i Jakub Arbes, který si roku 1873 odpykával v České Lípě svůj třináctiměsíční trest za přestupky proti tiskovému zákonu. Údajně mu ale místní mok připadal příliš kyselý.

Kounicům patřil objekt až do počátku 20. století, kdy se dcera hraběte Albrechta z Kounic rozhodla panství i s pivovarem prodat. Toho okamžitě využili měšťané, kteří se do té doby nedokázali v jeho konkurenci prosadit. Obec objekt odkoupila za půl milionu korun a dne 3. října 1901 založila akciovou společnost Bürgerliches Brauhaus Leipa, Aktiengesellschaft, přičemž vlastnila nadpoloviční většinu akcií. Nastala zlatá éra pivovaru, do nějž přitekla značná dávka investic na rozvoj i modernizaci budov. V areálu se uvařilo ročně až 27 tisíc hektolitrů piva pod vedením měšťanského sládka Heinricha Schlegela. Zákazníci si v té době mohli vybrat ze světlé či tmavé „desítky, dvanáctky“ či „šestnáctky.“

Pivovar měl ve znaku vysmátého trpaslíka s červenou čepicí, držíc v každé ruce půllitr piva. Součástí znaku byl i letopočet 1381, kdy město získalo pivovárečné privilegium. Opakující se problémy s nedostatkem pitné vody byly v roce 1912 vyřešeny přes 200 metrů hlubokým vrtem na západním dvoře. Ve svahu nad pivovarem bylo dále vybudováno pět rybníčků, z nichž se získával v zimě led na udržení chladu ve sklepích. V roce 1939 pivovar dosáhl svého rekordního množství 41 391 hektolitrů piva za rok. Nápoj byl rozvážen do širokého okolí a nutno říci, že napomohl zániku menších pivovarů v Zahrádkách, Jezvé, Dubé, v Horní Polici, ale i ve Cvikově.

Roku 1945 se městu podařilo pivovar opět získat a obnovit jeho provoz. Brzy na to však přišlo znárodnění a v prosinci téhož roku byla výroba zastavena. Varné kotle byly z areálu odvezeny a na původní místo už se nikdy nevrátily. Později se v pivovaru už jen stáčelo litoměřické pivo či limonády. Další prostory byly sem tam využity jako kanceláře, chladírny masa či sklady zeleniny. Majitelů tak původní pivovar zažil od těch dob několik. Hlavní budova areálu je od roku 1958 vyhlášena chráněnou kulturní památkou.

Zdroje: